Umělá inteligence a její využití v průmyslu bylo letošní téma konference Dny průmyslu organizované společností Prima Bilavčík v Uherském Brodě.

V pořadí druhá konference přilákala do zasedací síně budovy patřící místní střední průmyslové škole – mimochodem jedné z nejlepších u nás, jak se mohli účastníci během krátké exkurze o polední pauze přesvědčit – v areálu Slováckých strojíren několik desítek manažerů a vedoucích pracovníků z průmyslové praxe. To je ostatně asi největší benefit podobných konferencí – že se jich účastní lidé z praxe, kteří řeší konkrétní téma, jež má nebo může mít přímý dopad na jejich podnikání. Umělá inteligence (AI) v sobě skrývá pro mnohé nezasvěcené přímo netušené možnosti. A tak si pojďme říct, co konkrétního se účastníci březnové konference Dny průmyslu v Uherském Brodě dozvěděli.

Mezi prvními řečníky vystoupil organizátor akce Petr Bílavčík. „Přenos dat v průmyslu už dávno běží, ovšem u propojení s AI si říkáme, že je to nová revoluce. Pokud zapojíme AI do výrobního procesu ve větší míře, budeme se divit, jak vše půjde kupředu jiným způsobem,“ řekl mimo jiné. Připomněl také historii AI, která sahá až do roku 1956, kdy na toto téma začali vědci v Americe poprvé diskutovat. Prezident Svazu průmyslu a dopravy ČR Jaromír Rafaj zdůraznil, že jde o nástroj dynamičtější než jakýkoliv jiný. „Velký problém v zavádění AI a pokroku ve firmách je mindset,“ upozornil na hlavní úskalí Jaromír Rafaj a dodal, že v oblasti AI dochází k výrazné demokratizaci.

„Dřív znamenalo  zavádění AI buď obrovskou investici, nebo elitní klubový přístup. V současné době už je AI v mnoha firmách denní součástí života. Uplatnění nachází kupříkladu u prediktivní údržby, protože umí pracovat s obrovským kvantem dat, při automatizaci a optimalizaci výroby, protože v reálném čase vyhodnocuje stav a přizpůsobuje výrobu, u kontroly výroby díky vyhodnocování možných defektů z historických vzorků, při snižování energetické náročnosti a udržitelnosti, rovněž dokáže analyzovat a predikovat trh či chování zákazníka nebo definovat správný profil uchazeče o pracovní místo.“

A co by měly firmy, respektive jejich manažeři udělat? „Nelenivět a investovat do výzkumu,“ znělo stručné doporučení Jaromíra Rafaje. S tím souvisí i budoucí neodvratitelný vývoj na trhu práce. Některá pracovní místa sice zaniknou, ale zároveň vzniknou nová. „Vyžaduje to neustálé celoživotní vzdělávání. Všichni se musejí naučit pracovat s novými nástroji a manažeři by se měli věnovat rozvoji AI tak, aby každý pochopil její přínosy. Kdo nezačne, zpláče nad výdělkem,“ zakončil svůj příspěvek Jaromír Rafaj.

Tomáš Horáček ve svém příspěvku upozornil na fakt, že působení AI bude muset být zahrnuto do právního systému: „Zatím to je tak, že právo dohání vývoj a vymýšlí právní úpravu. AI sbírá data a na základě vlastní analýzy vytváří rozhodovací procesy. Jde tedy o skutečně inteligentní rozhodování, nebo o práci stroje? A co nastane, až se bude AI schopná učit a vědomě se sama rozhodovat, tedy když získá vůli a vědomí? Pak by měla být rovněž schopná nést odpovědnost za své rozhodování, protože může vyvolat jednání, které bude protiprávní. I z těchto důvodů se zvažuje definování statusu elektronické osoby.“ Nakonec Tomáš Horáček zmínil užití AI v diagnostice ve zdravotnictví a položil zásadní otázku: Kdo pak zodpovídá za chybnou diagnózu?